Typhlodromus pyri

Phytoseiidae jsou mimořádně významní biologičtí regulátoři populací různých škodlivých fytofágních roztočů, zejména svilušek a vlnovníků. Je známo, že používáním širokospektrálních chemických přípravků na ochranu rostlin (zejména insekticidů na bázi syntetických pyrethroidů, ale i některých fungicidů) byly populace těchto užitečných dravců zdecimovány a ve vinicích nastaly kalamity svilušek nebo hálčivců způsobené kadeřavostí révy vinné. Zejména druh Typhlodromus pyri patří mezi nejvýznamnější dravé roztoče a dokázal se přizpůsobit používání některých insekticidů a v současné době je jediným druhem úspěšně používaným v programech biologického boje proti sviluškám a vlnovníkům v intenzivně obhospodařovaných vinicích.
Dospělý jedinec je drobný, zploštělý, bezkřídlý členovec se čtyřmi páry dobře viditelných nohou a krátkými, pouhým okem téměř neznatelnými ústními a příústními přívěsky. Hlava, hruď a zadeček splývají v jeden nečlánkový celek. Zbarvení je většinou pleťově bílé, může se však měnit podle obsahu pohlcené potravy na žlutozelené nebo růžové až červené. Nedospělá stádia jsou celkovým vzhledem podobná dospělcům, jsou ale vždy menší. Larvy mají pouze tři páry nohou, nymfy čtyři páry nohou, menší počet tělních štětinek a pohlavní otvor není dosud diferencovaný. Na révě vinné se lze setkat nejčastěji s dravými zástupci čeledí Phytoseiidae, Tydeidae a Anystidae. Anystidae jsou poměrně velcí, červenooranžově zbarvení roztoči s dlouhýma chlupatýma nohama. Vzhledem připomínají malé pavoučky. Rychlým křivolakým během slídí na listech po kořisti a troufnou si i na větší jedince jako jsou velké okřídlené mšice nebo křísy. Tydeidae jsou malincí, bledě žlutí roztoči často s barevně rozlišenou, podélně čárkovitou kresbou na hřbetní straně dlouze protáhlého válečkovitého těla. Většinou se zdržují na spodní straně listů. Phytoseiidae jsou obvykle bledě zbarvení, drobní roztoči hruškovitého, svrchu krabovitého zploštělého těla se silnýma, do stran paprsčitě odstávajícíma nohama. Často je nacházíme zejména na spodní straně listů jak nehybně sedí zejména v úžlabí silnějších listových žilek. Po vyrušení jsou schopni rychlého běhu, čímž se na první pohled nápadně odlišují od jiných roztočů, např. svilušek.
Oplozené samičky roztoče z čeledi Phytoseiidae přezimují většinou hromadně v trhlinách kůry starších větví nebo kmínků. S příchodem jara vylézají postupně ze zimních úkrytů a intenzivně slídí za potravou, převážně drobnými roztoči nebo malým hmyzem, jako jsou např. larvy. Požírají i pylová zrna nebo mycelium hub. Po několika týdenním úživném žíru kladou jednotlivě velká oválná mléčně zbarvená vajíčka. Z nich se líhnou nejprve samci a později i samičky nové generace. U nás mají tito roztoči dvě až tři pokolení v roce. V přírodě se šíří po rostlinách zejména za pomocí větru. S příchodem krátkých dnů na podzim zastaví kladení vajíček a stěhují se do zimních úkrytů k přezimování. Samečci hynou s nástupem zimy.