Trichogrammatidae

 
Z velkého množství parazitických blanokřídlých je nutno zmínit zástupce čeledi mšicomarů (Aphidiiae) kteří parazitují mšice, které často pozorujeme přilepené na vegetaci jako nepohyblivé, nafouklé, slámově žluté mumie. Stupeň parazitace populací hostitelů bývá různý a záleží na populační hustotě parazitoida a na podmínkách parazitace. Někdy bývá značný, okolo 80 - 90 %, a proto je některých parazitických blanokřídlých využíváno v programech biologické či integrované ochraně rostlin, kde tito parazitoidi úspěšně nahrazují chemické insekticidy. Proto jsou také některé druhy uměle hromadně rozmnožovány v laboratořích a využívány v biologickém boji, např. se mšicemi nebo k ničení vajíček škodlivých motýlů (obalečů). 

Stavbou těla připomínají drobné vosy, hlava a hruď jsou zřetelně odlišeny, zadeček je oddělen od hrudi stopkou. Délka těla může být 0,5 - 30 mm. Na hlavě jsou mnohočlánková nitkovitá tykadla, často obloukovitě nebo spirálně zatočená, velké oči a kousací ústní ústrojí. Hruď nese dva páry blanitých křídel s redukovanou žilnatinou a tři páry silných nohou. Samičky mají kladélko skryté nebo naopak zřetelně vyčnívající na konci zadečku. Zbarvení je většinou tmavé a lesklé, některé druhy jsou pestře žlutočerně žíhané, okrově žluté nebo jinak barevné. Typicky je pro ně pohyb: tahavě pobíhají sem a tam, slídivě přitom kmitají tykadly, kterými ohmatávají podklad. Občas rychle přelétnou z místa na místo.
Parazitičtí blanokřídlí jsou adaptování výhradně k parazitickému způsobu života. Některé druhy parazitují vajíčka, jiné nymfy, larvy nebo i kukly dospělce hmyzu, popřípadě jiných členovců. Vajíčka kladou pomocí kladélka přímo do hostitele nebo na jeho tělo, případně do jeho těsné blízkosti. Larvy se pak dostávají aktivně do těla hostitele. Některé druhy jsou úzce specializovány na vývoj jen v určitém druhu hostitele, jiné mohou mít širší spektrum hostitelů do kterých jsou vajíčka kladena po jednom nebo i po skupinách. Dá se říci, že prakticky není hmyzu a jeho vývojového stádia, který by neměl svého parazitoida ze skupiny blanokřídlých. Neuniknou ani malé skryté minuicí larvy much, vyžírající chodbičky v listovém parenchymu nebo velké larvy dřevokazného hmyzu, např. tesaříků či pilořitek, ukryté hluboko ve dřevě. Parazité se dostanou svým kladélkem téměř všude. Rozeznáváme blanokřídlé parazitoidy vajíček, housenek či kukel motýlů, housenic pilatek, parazitoidy brouku, mšic, beilomorek, minuících vrtalek, ale i pavouků a podobně. U některých druhů existuje tzv. polyembryonie, kdy z jediného vajíčka nakladeného do hostitele se vyvíjí až několik set či tisíc samostatných larev, které hubí svého hostitele. Parazitoid se tak dokáže velmi rychle rozmnožit. Larvy vyžírají obsah vajíček či tělní tkáně hostitele. Kuklí se uvnitř těla zabitého hostitele nebo z něho vylézají a kuklí se v jeho bezprostřední blízkosti. Dospělci se živí pylem, nektarem, medovicí mšic, červců nebo mer, hojně je proto nacházíme na květech, zejména okoličnatých rostlin. Některé druhy se však živí tělní tekutinou hmyzu.

 
Většina blanokřídlých parazitoidů je velmi citlivých vůči chemickým prostředkům ochrany rostlin. Důležitá je i ochrana přírodních ohnisek výskytu těchto mimořádně užitečných a hospodářsky užitečných živočichů. Laboratorně produkované parazitické vosičky nelze používat současně s vysoce toxickými chemickými přípravky.